Od Vojty

Dnes tu pro vás máme takový "guest post" od Vojty :-)

Tento blog píše moje milá žena, ale během posledních dnů si uvědomuji jednu věc, s kterou jsem se chtěl sdílet a bylo mi dovoleno to napsat na blog 😊

Již přes dva týdny jsme na farmě na Slovinsku. Oproti předchozí farmě, kde jsme byli pouze já a Tonička, je nás tu více WWOOFerů. Novozélanďan, Finka, byly tu dvě Němky, Švéd, Španěl. Navíc je to větší farma a děje se tu spousta zajímavých věcí, např. krmení prasat je sranda 😁 O tom ale spíše napíše Tonička.

Co já si uvědomuji a zažívám a je to jedna z mnoha věcí, co cítím, že mi tenhle půlroční projekt přinesl, je také spojeno s jednou knížkou, co nyní čtu. Jmenuje se LÁSKA: CESTA K VÍTĚZSTVÍ od Kennetha Hagina.

Každé ráno snídáme všichni WWOOFeři spolu a to je prostor pro projevování lásky.

V Bibli je napsáno:

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Janovo evangelium 13:35

Lásku si projevujeme jednak už tím, že večer předtím vždy nějaká dvojice namele kamut (což je mimochodem naprostá bomba).

Pár fotek, jak vypadá příprava:

A namletý kamut se poté nechá změknout ve vodě.

Touto přípravou ti dva vlastně slouží a projevují lásku ostatním.

A pak jak na druhý den snídáme, vždy si to vše připravíme a různě si podáváme marmeládu, skořici a tak. A já jsem na jídlo celkem takovej jako že já se nerad dělím 😁 Já mám jídlo rád. A tady si uvědomuji, jak je třeba lásku projevovat. Ono vlastně moje přirozenost, moje tělo mi říká: "Naber si co nejvíc, co nejvíc ovoce, co nejvíc marmelády, dej hlavně sobě a jez!" 😁 Ale tím, že jsem křesťan, tak mám nové srdce…

Citace ze zmíněné knížky:

... i když je Boží láska v nás, neboť byla vylita do našich srdcí, nebude skutečně pracovat ani se rozvíjet, dokud jí nezačneme používat ...

A to mi vlastně něco jako nutí, nebo pudí (dobrej výraz 😊) k tomu, dělat to jinak. A těch situací je více. Po jídle umýt nádobí pro někoho nebo počkat na mojí ženu, když někam jdeme (já mám tendenci se sebrat a jít, ale něco v mém srdci mi nutí jednat jinak). Nebo na louce včera jsem sekal trávu mojí novou kosou a nabídnul jsem moji vodu k pití Alejandrovi, i když se mi nechtělo 😁

Jsou to takové maličkosti, ale asi tím, jak jsme tady na farmě, kde nemusíme každý den vstávat a spěchat do kanclu, do prostředí korporátu, kde musí člověk neustále směřovat na nějaký cíl a výsledek a efektivitu (i přesto mimochodem mi moje práce v Praze baví) a tak trochu s ostatními soupeří, tak tady je to takové volnější a já tu mám dostatek času na relax, odpočinek, přemýšlení, čtení Bible a tak si všímám a vnímám takové věci.

Prostě tady si poslední dny tyto věci uvědomuji a vnímám a tak jsem to chtěl zkusit napsat na blog.

Vidím to i na ostatních, jak projevují lásku, ale i přesto si myslím, že je rozdíl mezi přirozenou láskou a Boží láskou.

I tak se ale cítím svobodně, ne nějak, že bych se při každé příležitosti cítil špatně, že dělám nebo nedělám věci tak nebo tak. 

Jak říkal náš pastor Daniel Skokan v jednom svém nedávném kázání:

... Jsi takový jaký jsi, Bůh do Tebe dal všechno už na začátku. Ty jsi to nejlepší ty, protože v tobě je Boží otisk…

Jo, jsme tu spokojený 😊