Jak se máme na slovinské farmě?

Od našeho příjezdu na novou farmu ve Slovinsku se toho událo hodně. Proto pro vás máme spoustu fotek a jako bonus, kdo dočte až do konce, jedno super video :-)

Slovinská farma je jiná než ta rakouská, kde jsme byli předtím (viz. posty z dubna a června). Čím se liší?

• jak už psal Vojta, nejsme tu jediní wwoofeři - for more info and pics scroll down :-)
• majitelé tu bydlí už 15 let, takže farma je zaběhlá, pěstují si hodně vlastní zeleniny a ovoce a taky různé druhy obilí, mají více zvířat
• je tu trochu jiný denní režim - ráno pracujeme cca 9-12h, oběd okolo 14h a pak máme až do 16h siestu.. pak pracujeme až do večeře a někdy po večeři ještě zaléváme nebo sprejujeme rostliny - tzn. hlavní odpočinek je odpoledne, ale i během dne si děláme spoustu pauz :-)
• každé ráno si rozdělíme povinnosti: nakrmit prasata (o těch více viz. níže), nakrmit slepice, otevřít jim kurník a sesbírat vajíčka, vypustit ovečky a dát jim čistou vodu
• a každý večer zase: nakrmit prasata, sesbírat vajíčka, spočítat a zavřít slepice, zavřít ovce, přichystat nám snídani na zítra (o tom taky psal minule Vojta :-) )
• můžeme tu spát v krásné staré stodole na seně :-) přes noc jsme to ještě nezkoušeli, ale určitě brzy vyzkoušíme :-)
• jestli jsme si v Rakousku mysleli, že tam byly strmé kopce, tak tady to je ultra!
• máme tu soukromý rybníček na koupání :-) což je v místním vedru velké plus!
• nekupují nám tu čokoládu jako v Rakousku, ale zase máme pravidelný přísun vynikající domácí zmrzliny!

A teď k těm fotkám a jejich komentářům...

Tenhle úkol jsme dělali asi pátý den po našem příjezdu, byl takovej holčičí a moc se nám s ostatníma holkama líbil :-) Sbíraly jsme oregano a levanduli a daly je sušit.

Taky jsme sklízely a sušily česnek, byly ho hromady!

V pozadí dům, kde v horním patře bydlíme.

Vstupní dveře do "našeho" domu. Wwooferské boty všude kolem :-)

Jiné dveře jinde, ve skutečnosti tam jsou troje vedle sebe. Všechny jsem růčo fůčo obrousila a natřela. Myslím, že se mi tahle práce líbí :-)

Dům, kde bydlí majitelé. Když to tu koupili, tak bylo prý všechno na spadnutí, takže si vše sami zrekonstruovali. Pořád tu je co dělat! :-)

Vyhlídka při výstupu na Liscu goru. Tuhle fotku jsem udělala speciálně, abych ji mohla zaslat do mapy.cz - už tam je! :-)

Ranní výhled z našeho okna. Vlevo dole jsou vidět záhony.

Večeře, když nás tu bylo nejvíc! Zleva Vojta, majitelka Lucija, Španěl Alejandro, majitel Borut, Švéd Erik, v čele Němka Lena, já, Finka Marika a Novozélanďan Alex (pár).

Samozřejmě jak má každý nějaké své plány, tak se to tu hodně míchá a mění. Postupně všichni odjeli, naposledy dneska ráno Erik a jsme tu jen my dva s Alejandrem, ale zítra má přijet nová slečna z Nizozemska. A v srpnu prý mají přijet tři Češi z Ostravy 😂

Tree house - s fenkou Odi, která je děsně hodná a mazlivá.

Tyhle určitě poznáte - ovečky :-) Bojí se lidí, vždycky zdrhají... Ale mají moc roztomilá jehňátka!

Alex a Vojta v rybníčku - relax :-)

Výstup na Liscu Goru, nahoře jsem fotila Lenu, na její vybraný záběr se můžete podívat zde.

Ááá, dostáváme se k prasátkům! :-) Když jsme přijeli, tak tu byly dvě prasnice, jedna z nich těhotná. Tady je krásně vidět, jak Vojta pomáhá při přesunu ze starého výběhu do nového. Což nebylo nic jednoduchého 😂 Aby se prase přesunulo odněkud někam, to ho jen tak nepřesvědčíte...

Právě kvůli tomu, že jsme každým dnem čekali baby prasátka, tak se připravil nový výběh a v něm je moc pěkný domeček, taková bytelná chatička. Než jsme tam prasata přesunuli, tak jsme si s ostatníma říkali, jak tam je útulně, že bysme tam klidně taky přespali :-)

Vojta s Alexem dokončovali dveře a já jsem pak v poslední fázi ještě taky trochu pomáhala. Dole si můžete všimnout kreativního prvku, který jsme do toho s Vojtou zanesli 😁🐷

Dvě prasnice jsme tedy úspěšně přestěhovali a asi týden na to byl porod. Přes noc, takže jsme z něj nic neviděli (možná to je dobře..? 😂). Prasátek se narodilo devět, jedno z nich mrtvé, ale těch ostatních osm krásně prospívá :-) Akorát by zatím neměli chodit na sluníčko, protože by je to mohlo usmažit. Takže jedním z našich úkolů je je hlídat, a když jsou na poli, tak je zahnat do domečku. Sice jsou malá a ultra roztomiloučká, ale přesvědčit je, aby šli z A do B jde asi tak stejně dobře jako jejich maminku a tetičku... A ještě ke všemu jich je osm 😂

Před jedním takovým přesunem Vojta natočil tohle video, tak se jimi můžete pokochat :-) Jsou jim tam asi tři dny.

Ještě doplňující informace - prasata nesmrdí! Je to velký mýtus. Jsou to jedna z nejčistotnějších hospodářských zvířat. V domečku mají čisto, kakat chodí ven. Blátem se obalují proto, aby si chránili kůži před sluncem.

Slepice a ovce smrdí podstatně víc a ve svých ubikacích mají trusu habaděj... 🐑💩🐓💩

Tak to tak na závěr... :-)
O čem byste se chtěli dočíst příště??
UložitUložitUložitUložit

Od Vojty

Dnes tu pro vás máme takový "guest post" od Vojty :-)

Tento blog píše moje milá žena, ale během posledních dnů si uvědomuji jednu věc, s kterou jsem se chtěl sdílet a bylo mi dovoleno to napsat na blog 😊

Již přes dva týdny jsme na farmě na Slovinsku. Oproti předchozí farmě, kde jsme byli pouze já a Tonička, je nás tu více WWOOFerů. Novozélanďan, Finka, byly tu dvě Němky, Švéd, Španěl. Navíc je to větší farma a děje se tu spousta zajímavých věcí, např. krmení prasat je sranda 😁 O tom ale spíše napíše Tonička.

Co já si uvědomuji a zažívám a je to jedna z mnoha věcí, co cítím, že mi tenhle půlroční projekt přinesl, je také spojeno s jednou knížkou, co nyní čtu. Jmenuje se LÁSKA: CESTA K VÍTĚZSTVÍ od Kennetha Hagina.

Každé ráno snídáme všichni WWOOFeři spolu a to je prostor pro projevování lásky.

V Bibli je napsáno:

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Janovo evangelium 13:35

Lásku si projevujeme jednak už tím, že večer předtím vždy nějaká dvojice namele kamut (což je mimochodem naprostá bomba).

Pár fotek, jak vypadá příprava:

A namletý kamut se poté nechá změknout ve vodě.

Touto přípravou ti dva vlastně slouží a projevují lásku ostatním.

A pak jak na druhý den snídáme, vždy si to vše připravíme a různě si podáváme marmeládu, skořici a tak. A já jsem na jídlo celkem takovej jako že já se nerad dělím 😁 Já mám jídlo rád. A tady si uvědomuji, jak je třeba lásku projevovat. Ono vlastně moje přirozenost, moje tělo mi říká: "Naber si co nejvíc, co nejvíc ovoce, co nejvíc marmelády, dej hlavně sobě a jez!" 😁 Ale tím, že jsem křesťan, tak mám nové srdce…

Citace ze zmíněné knížky:

... i když je Boží láska v nás, neboť byla vylita do našich srdcí, nebude skutečně pracovat ani se rozvíjet, dokud jí nezačneme používat ...

A to mi vlastně něco jako nutí, nebo pudí (dobrej výraz 😊) k tomu, dělat to jinak. A těch situací je více. Po jídle umýt nádobí pro někoho nebo počkat na mojí ženu, když někam jdeme (já mám tendenci se sebrat a jít, ale něco v mém srdci mi nutí jednat jinak). Nebo na louce včera jsem sekal trávu mojí novou kosou a nabídnul jsem moji vodu k pití Alejandrovi, i když se mi nechtělo 😁

Jsou to takové maličkosti, ale asi tím, jak jsme tady na farmě, kde nemusíme každý den vstávat a spěchat do kanclu, do prostředí korporátu, kde musí člověk neustále směřovat na nějaký cíl a výsledek a efektivitu (i přesto mimochodem mi moje práce v Praze baví) a tak trochu s ostatními soupeří, tak tady je to takové volnější a já tu mám dostatek času na relax, odpočinek, přemýšlení, čtení Bible a tak si všímám a vnímám takové věci.

Prostě tady si poslední dny tyto věci uvědomuji a vnímám a tak jsem to chtěl zkusit napsat na blog.

Vidím to i na ostatních, jak projevují lásku, ale i přesto si myslím, že je rozdíl mezi přirozenou láskou a Boží láskou.

I tak se ale cítím svobodně, ne nějak, že bych se při každé příležitosti cítil špatně, že dělám nebo nedělám věci tak nebo tak. 

Jak říkal náš pastor Daniel Skokan v jednom svém nedávném kázání:

... Jsi takový jaký jsi, Bůh do Tebe dal všechno už na začátku. Ty jsi to nejlepší ty, protože v tobě je Boží otisk…

Jo, jsme tu spokojený 😊

Migrace na jih

Takhle nějak to vypadá, když chcete přejet v Rakousku ze severu na jih a nechcete platit za dálniční známku a tunely... Sklon 15% nahoru nás během naší migraci na jih potkal myslím třikrát + samozřejmě vždy také cesta zase opět dolů... 😀 Na tu dálnici se pak alespoň můžete dívat krásně zespoda :-) Tenhle most byl úplně nekonečný, jeli jsme pod ním děsně dlouho...

Pokud máte rádi mapy (jako já), tak se můžete podívat, jakou trasu jsme jeli. Na mapy.cz vám to dokonce ukáže i výškový profil trasy, zde je 😀

Nakonec jsme šťastně dojeli k jezeru Weissensee a zakempili. Zůstali jsme dvě noci, udělali menší výlet na kole i pěšky, párkrát jsme se vykoupali, využili kempových pětihvězdičkových koupelen :-) Ale pak začalo hodně pršet, takže jsme nějaký čas strávili i ve stanu nejdřív hraním karet, pak Vojta hrál svou oblíbenou počítačovou hru 😀 Já jsem si v umývárně nabíjela kindle, abych měla co číst... Zašli jsme do místního infocentra na free wifi a když jsme viděli předpověď počasí jednak pro Weissensee, ale i pro slovinský Triglav, kam jsme měli namířeno, tak jsme se rozhodli změnit plán!

Asi 50m za autem je travnatá pláž a jezero :-)

Vojta rád mění plány na poslední chvíli, jeho povaze flegmatika to plně vyhovuje :-) Mojí ultra plánovací povaze to vyhovuje podstatně míň, ale tentokrát myslím, že to byl snad i můj návrh, protože jsem už deště a mokra měla dost. Takže jsme sbalili mokrý saky paky a namísto do slovinských hor jsme vyrazili na hranice... rakousko italské, kde snad skoro sněžilo či co 😀 Výstup nahoru a sešup dolů byl teda pořádný a taky krásný.

Jezero na rak-it hranicích

Italské alpy - jedeme dolůůů

No a kde je největší pravděpodobnost na hezký počasí???

Jasně, u moře :-)

Tohle je ještě v Itálii poblíž Trieste, ale namířeno jsme měli ke slovinskému pobřeží. Naše cesta na mapě vypadala takhle. Výškový profil trasy takto 😀 Těch 1509mnm je hranice se zmíněným jezerem.

Úplnou náhodou jsme narychlo našli super kemp, jmenuje se Kaki plac (podle stromů kaki, které tam rostou kolem) a je to tam boží :-) Ubytování pouze ve stanech (buď vlastní nebo jejich, dokonce s matrací), kapacita max cca 40 lidí, takže to je spíš taková komunita... K dispozici je kuchyň, každý den trochu nějaké zeleniny nebo ovoce od místních farmářů (my jsme ochutnali čerstvé fíky, mňam!), ohniště, velký stůl pod střechou, dřezy na mytí nádobí, wc a sprchy (unisex, takže to si člověk musí trochu vychytat :-)), houpačka, skluzavka... Majitel i personál velice přátelští a ochotní. To vše v lesíku, kde je příjemný stín - kempingový ráj na zemi...

Kuchyň a ohniště, pohled zespoda

Vlevo "náš" stan, ještě jednou díky, T. a S. Zavřelovi! :-)

Dřevěný "laptop" tam měli taky :-D

Nejhezčí pláž v okolí, kam nás poslal Jurij z kempu

Kempová kuchyň

Nejdřív jsem vám to chtěla zamlčet, ale vlastně nás ten déšť dohnal i v kempu Kaki plac... Druhý večer se spustil liják, který trval snad hodinu a půl. Z cest a cestiček se staly potoky a vodopády... Nás to zastihlo akorát během večeře u stolu pod střechou, takže jsme tam strávili zbytek času - společně s asi šesti slovinskými dětmi, přičemž holčičky si vylepovaly takovou knížku - samolepkovou zoo :-) Po dešti to bylo ještě trochu dobrodrůžo, ale druhý den vše fungovalo ok, tak jsme opět všechno suché/vlhké napakovali do našeho Bleska...

A na rozloučenou těsně před odjezdem na novou farmu jsme ještě dali jedno koupání a pak tradá!

O naší nové slovinské farmě napíšeme příště, aspoň se máte zas na co těšit :-)